Když nám loni spadla do klína příležitost přestěhovat se do Norska, bylo ve skutečnosti potřeba si odpovědět jen na jedinou otázku – jak sakra nacpu do auta všechna svoje kola?
Do tý doby jsme v Norsku byli už dvakrát a z místní přírody nám vždycky padala brada. Už tehdy mi bylo jasný, že by spousta trailů, který jsme procházeli pěšky, byla sjízdná a hlavně zábavná i na kole. Do Bergenu, kterýmu se taky říká město mezi sedmi horami, jsme se nastěhovali loni na podzim. Hned jsem začal vyrážet na objížďky okolí, ale trošku mi do toho hodila vidle zima, která přišla (nečekaně? – to spíš ne) brzo. Zima v Norsku je kapitola sama pro sebe, ale to je příběh pro jiný článek. Teď je jaro a je načase zase vytáhnout kolo!
Toro – trail z první části a potom konce videa.
V Norsku prakticky nejsou žádné velké bikeparky, jak je známe ze střední a západní Evropy. Z lyžařských středisek se v létě stávají pastviny a většinu provozovatelů asi ještě úplně nenapadlo, že by se dalo na lidech rejžovat i v létě. Takže když se chceš svézt, tak nahoru šlapeš hezky po svých.
Moltekremstein – ve videu je pouze vrchní pasáž, spodek v lese je pak celkem technickej a nepříliš fotogenickej.
Většina hor v okolí má 700–800 m n. m. Taková česká Vysočina by si člověk řekl. Jo, jenže tady je to všechno z nuly. K některým trailům, který jsou poblíž profláklých turistických tras, se dá vyšlapat po štěrkový cestě, zbytek je spíš tlačení a místy nesení kola na zádech. Většina místních už vzdala čekání na to, až někdo postaví lanovku, a jedou elektro. Já si to zatím odmakám celý za svoje a kudlu v kapse se snažím držet zavřenou, i když kolem mě někdo v 15% stoupání profrčí jak nic.
Ta dřina ale stojí za to. Hory, skály, lesy a fjordy, kam jen člověk dohlédne. Věřím, že pohled na drsnou norskou krajinu může na někoho působit skoro až bezútěšně, mě ale vždycky paralyzuje svou syrovostí a krásou. Na kole se dá sjet většina turistických tras. Nicméně je tu pár vyloženě bajkových, kde si místní občas pomůžou nějakou lávkou nebo kamenným mostem, jinak je ale vše přírodní. Flowtraily nebo široký nažehlený klopenky tady rozhodně nehledejte. Norsko je jedna velká rockgarden. Občas se objeví i nějaká techničtější pasáž přes skalku a podobně, takže o zábavu rozhodně nouze není.
Fun fact: Video a fotky jsou ze začátku dubna. Teď je začátek května a většina trailů z videa je zase pod sněhem. Možná jsem se s tím vítáním jara trošku unáhlil.
PS: Všechen credit za moje foto a handheld záběry jde mojí úžasné ženě.
