top of page

Inner peace

Zhruba dva týdny zpátky jsem se zase po dlouhé době strávené na výjezdech dostal do kanclu. To samozřejmě znamená spoustu „norských“ small talků o tom, kdo kde vylezl na jakej kopec a tak. Norové se zkrátka o ničem jiným než o hikování a počasí nebaví. Kolega mi povídá: „Znáš tohle údolí? Myslím, že by se ti tam na kole dost líbilo.“ Na to odvětím: „Jasně, tam už jsem byl na kole několikrát.“ On jen dodá: „Ta cesta kolem toho jezera je super!“ Kolem jakýho jezera?! Tam přece žádný jezero není. Kouknu se ještě jednou pořádně na mapu, co mi ukazuje, a má pravdu chlapec. Z rozcestí, kde to obvykle zabalím, vede ještě jedna cesta, která končí u jezera. Vlastně mě to nepřekvapuje – kamkoliv se člověk v Norsku vydá, skončí buď u 400metrovýho převisu na fjordem, anebo u jezera. Zazoomuju ještě jednou a nad cestou na mapě se objeví symbol kola a nápis „Enduroløypa“. OK, tak teď už jsem fakt dement, že jsem to předtím přehlídl.



Další den ráno hážu věci do auta: kolo, helmu, psa… ženu – mám všechno. Tereza je šťastná, že ji zavezu do práce a že beru hafika na kolo, dvě mouchy jednou ranou. Dojíždím na parkoviště na začátku údolí, vytahuju kolo, zapřahuju psotor a jedem. Čtyři kilometry stoupání po gravelový cestě, rozcestí na konci a nenápadná pěšina doleva. Další kilometr mírnýho stoupání, krásná kamenitá cesta, tahle Enduroløypa bude zpátky moc příjemný svezení. Nakonec přijíždím k jezeru Store Brekkevatnet. Na jeho kraji nacházím ohniště a plácek ideální na kempování, nikde nikdo, nádherný místo. Chvíli chilluju, projdu se ještě kus proti proudu potoka, vytahuju drona a natáčím si pár záběrů. Sedím na dřevěným mostku, vedle leží Shado a já si říkám, že už to těžko může být lepší.



Na cestu dolů opět vypouštím dron, nastavuju auto-track, aby mě sám sledoval, a jsem zvědav, jak to dá. Dole po cestě už je přece jen dost stromů, každopádně svojí excelentní prostorovou představivostí odhajuju, že bude dost vysoko nad nima. Za celý sjezd mě nakonec ztratil jen jednou, úspěch. Na poslední chvíli mu zruším Return-To-Home příkaz a přistanu dole. Zpátky nahoru k jezeru, kde měl nastavený Home-Point, by se mi už znovu šmajdat nechtělo. Doma koukám na záběry a popravdě? Nebyl teda úplně nad nima. :D Každopádně shout out pro automatickou detekci překážek – je vidět, že to funguje.

Comments


bottom of page